A 26 - Rosa na kolejích

24. března 2013 v 18:00 | Martina |  Aktualizace
Milý čtenáři,
už zase se dostáváme k mému oblíbenému tématu, a to k osudu. Říká se, že cesty Páně jsou nevyzpytatelné, a já na to říkám, že to ve skutečnosti ani moc nejsou. Ano, málokdy se mi podaří zjistit, že tento směr mě příliš neláká a pokusím se strhnout volant. Jenže i tady, stejně jako v autoškole, mě někdo ignoruje a určí si cestu a způsob jízdy po svém, prý, abychom to přežili...
Ačkoliv tedy existuje jistý směr, který je pro mě dostačující, neustále se s ostatními kříží a křižovatky života jsou nejdůležitější. Na kolejích tedy výhybky. Vždy napjatě sleduji, kdo mne opustí a kdo nový se rozhodne, že se pokusí mě otravovat. Někdy se mi chce brečet a jsem na dně, někdy jsem snad nejšťastnější a nejsebevědomější člověk na světě. Občas jede vlak příliš rychle a na chvíli vykolejí. Já skončím s nabitou tlamou, buď na čtyřech, nebo na lopatkách. Pak jen musím čekat, až se vlak vrátí na dráhu a pofrčí dál. Vzhledem k tomu, že život je někdy spolehlivý stejně tak jako České Dráhy, stojí to dosti trpělivosti.
Další místo, kde se často a ráda zastavuji, jsou zastávky. Ano, občas skončím sice v Prčicích, sem tam vystoupím na hlaváku, abych si tam mohla stěžovat na všechno možné, ale nejvíce se těším na místa jak nová a nepoznaná, tak i na staré domácké jistoty. Neřeším, kolik času zabere výstup a nástup. Kupodivu ani výpravčí na mne nekřičí. Spolu s průvodčím si klidně poklimbávají, oni nejsou strojvůdci. My jsme. Nebo snad černí pasažéři? To záleží na tom, kdo kým býti chce...
Důležité jsou tedy nové poznatky a zážitky. Z minulosti se musíme poučit, ne se u ní litovat. Vlak se za přejetou mrtvolou také neohlíží, tedy pokud nevykolejil a lokomotiva se neotočila o 180 °. Važme si toho, že jet můžeme, nebuďme smutní, že nás do toho či onoho vlaku strkají policisté v bílých rukavicích jako v Asii.
Proč se článek jmenuje Rosa na kolejích, když tu o zkondenzované vodní páře nepadlo ani nejmenší slovo? No, protože, dokud se zpívá, ještě se neumřelo a také je tato píseň takovou hymnou trampů. Krásná píseň. Krásná, stejně jako ráno na orosených kolejích a fakt, že dnes jedu tam, kde to mám ráda...a že tam snad směřuji celý život.
Autor
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaký dopravní prostředek preferuješ?

Nohy
Kolo
Auto
Autobus
Vlak

Komentáře

1 Andy | Web | 27. března 2013 v 18:43 | Reagovat

Pěkný článek :)

2 Teki | E-mail | Web | 14. dubna 2013 v 17:24 | Reagovat

Mistrné! Z tebe, děvče, něco bude. Neměly jsme ten projekt s nakopnutim tvýho blogu dávat k ledu.

Jo, v Prčicích občas vystoupí každej. A když ne tam, tak aspoň každej den v nějakym to Smradotíně.

Vlaky se možná za přejetou mrtvolou neotáčí, ale ono je taky mnohem jednodušší smejt krev z plechovýho nárazníku než z našich košilí.

Ale stejně si myslím, že i rozjeté lokomotivy mají s mrtvolami svý trable. Stačí si vzpomenout na úmornou pouť Preventivnim vlakem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama