Aktualizace 019 - Přátelství

2. září 2012 v 18:00 |  Aktualizace
Milý čtenáři,
máš hodně přátel nebo spíše méně ale hodně blízké?
Já osobně mám spíše ty bližší přátele, ale za to vím, že se na ně mohu vždy spolehnout stejně tak jako se oni mohou spolehnout na mne. Jsem radši, když mám okolo sebe lidi, kteří mě už znají. Vím, co si mohu dovolit, že se nemusím ničeho bát a přetvařovat se (to dokonce ani nesmím). Znají píseň mého srdce a neopouštějí mně, když všichni ostatní ano. Jsou moje druhá rodina.


Rozebírat pojem přátelství je něco jako rozebírat pojem láska. Je to něco, co nelze příliš ovlivnit, ale vás to ovlivní určitě. Přichází to samo od sebe stejně jako všechno dobré. Člověk se otevře a přijímá vše, to dobré i špatně. Musí důvěřovat a spadnout, aby mohl létat. Pravý přítel ho zachytí. Nic není dokonalé, byť pouto pravého přátelství se dokonalosti nekonečně blíží.
Pravý přítel tu pro nás není, protože to chceme my nebo on (i když jasně, bez toho, aby člověk něco chtěl, to nejde nikdy). On tu pro nás (a hlavně s námi) je aniž by nad tím sám příliš uvažoval. Prostě tu je. Aby pomohl, uklidnil či rozesmál. Nenabízí však jen slova útěchy, ale pomáhá najít cestu z problému ven a poukazuje na chyby, jichž jsme se dopustili. Podporuje nás, poučuje, kritizuje a radí. Ví, co je kdy potřeba. Také dokáže dopřát svobodu.
Největší chyba jakou můžeme udělat je, že už o tu svobodu nebudeme chtít připravit a přítele odeženeme. Když si později uvědomíme, že to byla chyba, může být už pozdě, přestože odpustit nám také mohou. Proto radši se trošku obětovat, než být sám. Neříkám přetvařovat či podlézat. To pak není pravé přátelství. Ani toho druhého využívat, může se na nás pak vykašlat, když ho budeme potřebovat nejvíce. Prostě tu pro toho druhého být minimálně tolik jako je on zde pro nás!
Nejlepší je, že i ten koho si myslíte, že už dávno znáte, vás může stále překvapovat. Ale ještě zajímavější je, že vás může překvapit něčím, co už vlastně znáte, ale vás to potěší možná ještě víc.
Zajímalo by mne, proč se úsměv z někoho blízkého na nás dokáže tak snadno přenést. Snažíme se mu udělat radost nebo se už opravdu usmíváme od srdce, protože se o nás někdo zajímá? Pro ten pocit, že k někomu patříme? Že nás má někdo rád a stará se? Možná, to jistě nevím, ale vím tohle, že ten úsměv se šíří opravdu rychle a spolehlivě. Takže úsměv!
Martina
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dee :3 | Web | 2. října 2012 v 20:27 | Reagovat

Ahojky mám už přes rok dívčí blog. Najdeš tam plno rad a typů, třeba mi můžeš napsat i na mail ( kiki.blog@email.cz ) pokud bys chtěla něco vědět nebo dát návrh o změnu mýho blogu. Navštiv mě a zanech koment opravdu to potěší!!:P:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama