Zpověď (část první)

3. července 2012 v 18:00 | Autor |  Zpověď a další
Ááá, další text s více částmi. Popravdě řečeno, milý čenáři, všechno má více dílů. Vždy existuje pokračování. My o něm třeba jen nevíme či se o něj prostě nestaráme.
Co si představíš pod pojmem zpověď? Já zpovědnici v kostele, kde kněz (kazatel) naslouchá nějakému člověku. O co tam vlastně jde? Člověk chce ulehčit svému svědomí a zbavit se tíhy svých hříchů. Doufá v Boží odpuštění. Já v tom však vidím mnohem více.
Člověk v sobě nedokáže všechno dusit. Může se stát, že pak vybouchne jako natlakovaná láhev. Jaýkoliv tlak je nebezpečný. Ten, kdo nikomu nic neřekne, často špatně končí. Človek hledá bezpečí a pomoc. Človek je také tvor společenský a rád se svěřuje tomu, komu může důvěřovat. Duchovní, který je vázán slibem mlčenlivosti, je tak ideální osoba. Většinou poskytne utěšení, řekne svůj názor, ale nic neprozradí dál. Je to tajemství, ale vše je perfektně promyšlené.
Když člověk řekne někomu čistou pravdu, znovu si vše v hlavě projde a objevuje fakta, kterých si dříve nevšiml. Utřídí si myšlenky. Popřemýšlí o tom. Snad to pochopí. Je to pro něj důležité. Člověk nikdy nic neobjeví na napoprvé. Většina nám dochází až při zpětném pohledu.
Lidé si často stěžují, že ostatní nedokážou udržet jejic tajemství, ale pro se vlasn prve oni svěřovali? To to tajemství nedokážou uchovat sami...?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mosa | Web | 3. července 2012 v 18:25 | Reagovat

Aha...
Část první?
Nedovedu si představit druhou, či třetí..
Vždyť je to článek o ničem.

2 Orida | Web | 4. července 2012 v 23:33 | Reagovat

Spoveď je pre mňa všeobecne priznanie niečoho, čo v sebe dusíme. Nie len toho zlého, nie len toho dobrého.Proste niečoho, čo už v sebe buď neudržíme, alebo sa toho chcem zbaviť. Uľaviť srdcu aj duši.
Každý sa potrebuje vyspovedať. Každý sa potrebuje odbas zdôveriť. Či už denníku, priateľovi alebo kňazovi. Nedá sa držať všetko v hlave.

3 Vendy | Web | 5. července 2012 v 10:06 | Reagovat

Jsou věci, které se nemůžou říct. Nikomu. A jsou věci, které se nechtějí říct, ale nakonec řeknou. Něco musí ven... udržet naprosto všechna tajemství není možné.
Ještě je jedna forma a to vypsat se do deníku. Rozebrat problém, aspoň takhle.

4 Anvier | Web | 5. července 2012 v 11:56 | Reagovat

Odpověď na tvou otázku:
je to složité. Jednoznačně neprozrazovat tajemství... pokud nejde o život. Třeba tajemství anorexie, šikana a podobně to by se někomu říct prostě mělo. I když tě ten člověk bude nenávidět, určitě mu to pomůže. Ale říct nějaké tajemství? kdysi jsem to dělala ale teď už ne. Už bych tajemství neprozradila.

5 Lilly | E-mail | Web | 5. července 2012 v 18:25 | Reagovat

Nepáčilo sa mi to -_- Neviem, je to také divné.

6 Teki | E-mail | Web | 11. srpna 2012 v 14:47 | Reagovat

Obávám se, že kněž v boudě by ti neřek svůj názor, ale vymyl hlavu duchovníma kecama, nebo tě rovnou poslal odříkávat otčenášky, aniž by věděl, o čem jsi poslední čtvrthodinu mluvil. Promiň, jsem trochu zaujatá proti církevním institucím, nemám ráda, když je někdo plete do svejch úvah. Zpověď je pro mě ventilace emocí a nedořešených životních otázek a problémů. Osobně holduji deníčkaření. Nikoho nezatěžuju svym výlevem a s odstupem času si to můžu přečíst a říct si: hmm, to jsem se tenkrát měla hrozně, ještě že už je to za mnou...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama