Aktualizace 013

1. července 2012 v 18:00 |  Aktualizace
Milý čtenáři,
jaké je tvé vysněné povolání? V poslední době uvažuji o postu zvukaře nebo o učtelství. Prostě a jednoduše hledám místo, pro které se alespoň trochu hodím, a kde mohu přispívat společnosti. Ne každý však přemýšlí stejně.
Tipuji, že každý chce dělat to, co ho baví nebo alespoň uživí. Někdo si opravdu vybírá práci, kterou by měl rád. Někdo chce vydělat, co nejvíce peněz. Někdo nemá jinou možnost než se k snížit pracím podřadným. Někteří jsou kariéristé, jiní zase spíše pečují o své blízké či si užívají života plnými dušky. Někteří nepracují vůbec, jiní zase naopak svou prací škodí ostatním.
Vím, že tomuto tématu už byl věnován minulý článek, ale odpusť mi, milý čtenáři, a nech mne pokračovat. Povolání, která si vybíráme, by nás mněla naplňovat a zajišťovat nám jistý životní standard. Je to však těžké, když všichni nemáme stejné podmínky. Záleží na tom, kde se narodíme, jak jsme vychováváni a jaké máme genetické předpoklady.
Důležité jsou také možnosti, jež jsou nám nabízeny. Občas jsou nám předloženy a ani o nich nevíme. Není to jen tak, že by nebyly vůbec. Na nás je jestli je chytneme za pačesy, využijeme, jak nejlépe umíme, a vytřeme ostatním zrak. Samozřejmě, někdo má tu smůlu, že se mu nedostane těch, po kterých touží nejvíce, ale vždy existuje cesta jak si své sny vyplnit. Největší překážkou je věšinou člověk sám se svou leností, kterou občas skrývá za strach, přizpůsobivost, toleranci, nevlezlst či další.
Marnivost je příšerná věc, milý čtenáři. Horší než zodpovědnost z jakékoliv chyby. Žít s pocitem, že ta šance tu byla, ale jen kvůli nějaké malichernosti navždy utekla, je hrůzný. Vždy si říkám, že je lepší udělat chybu a pak se ji snažit napravit. Že je to lepší než pak navždy liovat, že ten moment promarním. Mnoho chyb už mám na svém štítu, ale největší jsou právě ty, kdy se nestalo vůbec nic. Škoda, že mi to vždy dochází se zpožděním. Proto tu teď můžu jen sedět a smutně koukat. Občas si přeji vrátit čas, ale vím, že tím by bylo ztraceno vše, čeho bylo dosaženo jinou cestou...
No nic, tedy naopak, návrat k tématu. Spávné by bylo, kdyby byl každý využit ve prospěch ostatních a přesto se měl dobře. Měl by se tak, jak si zaslouží a nemohl si stěžovat. Musíme si pomáhat. Jenže jeden veliký kolektiv nikdy nemůže fungovat natož existovat. Vždy bude někdo v opozici. Nikdy se to nebude líbit všem. Nikdy. Není na světě člověk ten, který by se zalíbil lidem všem.
Každý má své myšlenky a sny. Ty se často kříží. Vždy bude existovat konkurence. Vlastně díky ní se svět žene dál, roste a rozvíjí. Jáchci najít tu nejefektivnější rovnovážnou polohu. Kombinaci, kde vše bude fungovat jako švýcarské hodinky. Opakuji, chce to využít všech! Pak bude stroj kompletní a uvidí se. Všechny lze zapojit do nějaké komunity. Lze eliminovat problémy či se jim vyhnout. Člověk pak musí myslet a jednat jako člen společnosti, ne sám za sebe. Musí myslet na ostatní, ne na sebe. Ačkoliv můj původní plán jiného světa byl o rozháranosti a nespolupráci, teď nevím... Svět se musí doplňovat, i když konkurenci zde stále potřeba je. Nechci žádné monopoly. Ať šanci dostane každý, kdo se o ni přihlásí!
Autor
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 comeeeon | Web | 2. července 2012 v 10:21 | Reagovat

Já bych chtěla navrhovat interiéry domu :D a mimochidem, zajímavý článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama